Zpět

Hudební velikáni barokních Klatov

Klatovy, refektář jezuitské koleje, 14. 3. 2026, 18.00 hod.

Franz Xaver Habermann & Václav Majer
Ad honorem compositorum Clattoviensium XVIII. saeculi
Slavnostní koncert k letošnímu jubileu dvou barokních skladatelů, kteří spojili určitou část svého života s městem Klatovy.
Kolegium pro duchovní hudbu Klatovy & Consortium musicum Plzeň

V letošním roce si město Klatovy připomíná dvojité výročí spjaté s osobnostmi českých barokních skladatelů, kteří zde určitou část svého života pobývali.

20. září uplyne 320 let od chvíle, kdy se v Kynžvartu (Königswarth) narodil významný český barokní skladatel, regenschori a pedagog Franz Xaver Johann Wenzel Habermann. Klatovy s jezuitskou kolejí a seminářem sv. Josefa sehrály významnou roli v nasměřování jeho budoucí kariéry. Mladý Franz nepochybně získal velmi dobré základní hudební vzdělání již v místě svého bydliště. Jak později potvrdil Habermannův syn Franz Johann (nar. 1750), studoval jeho otec na klatovském jezuitském gymnáziu (humaniora). Mladý kynžvartský hudebník se tehdy vydal do vzdálených Klatov, aby ve zdejším hudebním semináři mohl dále rozvíjet svůj talent. Není pochyb, že se díky svým hudebním schopnostem stal jedním z klatovských hudebních fundatistů, kteří se zde za byt a stravu zdarma vzdělávali na šestiletém gymnáziu a zároveň se zdokonalovali v hudebním umění. Za to museli kompletního zajišťovat hudební doprovod liturgických obřadů v řádovém kostele. Další zmínky o Habermannově klatovském studiu bohužel neexistují. Vzhledem k datu skladatelova narození můžeme předpokládat, že v klatovském semináři pobýval nejdříve v letech 1718–1724.

V Klatovech přišel mladý hudebník poprvé do kontaktu s intenzivním hudebně-liturgickým provozem, seznámil se s jezuitskými školskými hrami, jež byly často provozovány s hudebním doprovodem, a na gymnáziu se naučil dokonale ovládat latinu. Gymnaziální studium mu zřejmě nečinilo větší obtíže, protože Habermann byl podle svědectví svého syna jazykově nadaným studentem. Vedle čilého hudebního provozu v jezuitském kostele Habermann jistě vnímal rušný poutnický provoz ve městě včetně hudebních produkcích ve farním kostele Narození Panny Marie. Není pochyb, že právě v Klatovech v mladém hudebníkovi dozrálo rozhodnutí definitivně se věnovat profesionální hudební kariéře. Nechybělo mu k tomu hudební nadání, jazykový talent, ale i odvaha vydat se do neznáma, toto vše nyní doplněné o solidní hudební a jazykové vzdělání.

Habermannova další cesta vedla do Prahy, kde patrně v polovině dvacátých let 18. století studoval hudbu u varhaníka v kostele křižovníků s červenou hvězdou Františka Josefa Dollhopfa. Dollhopf patřil v této době mezi nejvýznamnější pražské hudební autority. O jeho kvalitách svědčí vítězství v konkurzu na varhanické místo ve svatovítské katedrále v roce 1737. Nejpozději nyní pod jeho vedením začal Habermann také komponovat. Studia u Dollhopfa však ambiciózního dvacetiletého hudebníka zanedlouho přestala uspokojovat. Toužil blíže poznat italský hudební styl, a proto se patrně ve druhé polovině dvacátých let vydal na studijní cestu do Itálie. Zde navštívil Řím, Neapol a další velká města, kde vyhledával výuku u nejznámějších kapelníků. Z Itálie pokračoval do dalších románských zemí – Francie a Španělska, vybaven vlastními kompozicemi a zejména latinskými komunikačními schopnostmi, které mu – alespoň podle rodinné legendy – otevíraly cestu u nejvýznamnějších osobností. V roce 1731 tak získal kapelnické místo u prince Louise-Henriho de Bourbon-Condé na zámku Chantilly nedaleko Paříže. Tuto pozici zanedlouho opustil a vydal se zpět do Itálie, kde se ve Florencii stal kapelníkem posledního medicejského velkovévody Giana Gastoneho a v této funkci setrval až do jeho smrti v roce 1737.

Není známo, kde se Habermann pohyboval na přelomu 30. a 40. let, ani co jej přivedlo zpět do Prahy. Není vyloučeno, že to mohly být konexe Gastoneho manželky Anny Marie Františky, která pobývala až do své smrti v roce 1741 na zámku v Zákupech. Nejpozději v polovině 40. let už byl Habermann zpět v Praze a začal systematicky pracovat na svém hudebním renomé. Rychle za sebou zde vydal tři hudební sbírky – v roce 1746 v Praze vyšlo dnes bohužel ztracených dvanáct mší, v roce 1747 zde vydal šest litanií, které se také nedochovaly. V témže roce vydal v Kraslicích sbírku šesti mší k českým zemským patronům nazvanou Philomela pia (zbožný slavík), jejímž patronem byl opat benediktinského kláštera ve Sv. Janu pod Skalou P. Bernard Slavík, OSB. Tato dedikace dokládá, že Habermann si po svém návratu do vlasti budoval kontakty mezi významnými církevními hodnostáři a zároveň se rozhlížel po dalších katolických zemích regionu – tato dodnes dochovaná sbírka vyšla ještě v roce 1748 v bavorském Mnichově. Tato hudba se v roce 1751 dostala do rukou G. F. Händelovi, který si z Habermannových mší vypůjčil několik témat do oratoria Jephta a do svého varhanního koncertu op. 7, č. 3.

Habermann se svými bohatými zkušenostmi představoval v pražském prostředí významnou osobnost a autoritu. Byl klasicky vzdělanou kosmopolitní osobností s vysokým kompozičním renomé, který byl důvěrně obeznámen s italským i francouzským hudebním stylem a podle dobových svědectví dokonale ovládal polyfonii. Habermann v Praze nejprve působil jako regenschori u theatinů v kostele Panny Marie ustavičné pomoci v Nerudově ulici a od roku 1750 získal chorregentské místo v maltézském kostele u Panny Marie pod řetězem na Malé Straně, kde zůstal až do svého odchodu v roce 1773.

Od konce 40. let dostával Habermann zakázky na kompozice velikonočních oratorií pro pražské kostely. Coby klatovský gymnaziální absolvent navázal kontakty se zdejšími jezuity. Vrcholem této spolupráce byla zakázka staroměstských otců na kompozici holdovací hry Artium clementiarum… solemnia provedené s velkým úspěchem v roce 1754 v přítomnosti císařovny Marie Terezie. Habermann tímto potvrdil své výsadní místo v pražském hudebním životě poloviny 18. století a začaly se mu hrnout zakázky na realizaci hudební výuky z prostředí zdejší šlechty, stejně jako neurozených nadaných mladíků, z nichž někteří byli stejně jako on kdysi odchovanci jezuitských fundací. Habermann své žáky vyučoval hře na varhany, kontrapunktu a kompozici. Již v roce 1748 u něj studoval František Xaver Dušek, který za ním přišel do Prahy z jezuitské koleje v Hradci Králové. V roce 1760 u něj studoval kontrapunkt Josef Mysliveček a na konci 60. let absolvent jezuitské fundace ve Vratislavi Cajetan Vogel.

V roce 1773 byl Habermann požádán, aby převzal chorregentské místo ve farním kostele sv. Mikuláše v Chebu. Přijetí této nabídky by znamenalo přerušení kontaktů s pražským hudebním životem. Stárnoucí skladatel se ji však rozhodl přijmout. Svědectví jeho syna prozrazuje, že jedním z motivů byl slib vysokého finančního ohodnocení. Habermann v této funkci strávil posledních deset let života a 7. dubna 1783 zde ve věku 77 let zemřel. Jeho nástupcem se stal Habermannův třiatřicetiletý syn Franz Johann.

I když se Habermann do Klatov patrně již nikdy nevrátil, sehrálo toto město a zdejší hudební ruch významnou úlohu při nasměrování skladatelovy kariéry. Jeho další profesní osudy prozrazují, že na zdejší jezuitské prostředí a zde získané vzdělání nikdy nezapomněl a s řádem nadále udržoval kontakty. Habermann představuje nejvýznamnějšího barokního hudebního skladatele, které naše město hostilo.

Druhým klatovským jubilantem je jezuitský skladatel P. Václav Stanislav Majer, SI (1665-1726). Rodák z Řepína u Mělníka je jedním z nejvýznamnějších jezuitských řádových skladatelů. Majerovo hudební nadání jezuité náležitě využívali a svěřovali mu hudební prefektury v Telči (1691), Brně (1692), v pražském Klementinu (1700-1701), na Malé Straně (1705) a v Jičíně (1708). Majer musel být svými spolubratry vnímán skutečně jako výjimečný talent, protože na jezuitské poměry byl na figurálních kůrech přítomen skutečně velmi často. Václav Majer představuje v českém kontextu přelomu 17. a 18. století velmi moderního skladatele, jenž ve svém díle jako jeden z prvních reflektoval tvorbou italských skladatelů inspirované moderní kompoziční trendy v oblasti liturgické tvorby (kompozice koncertatního sólového moteta, uplatnění staršího typu árie) i instrumentální kompozice (vlivy triové sonáty corelliovského typu). Do klatovské koleje přišel velmi pravděpodobně na podzim roku 1726 z Chlumku u Luže v rámci obvyklé každoroční vnitrořádové rotace mezi jednotlivými jezuitskými destinacemi. V Klatovech bohužel nepobyl příliš dlouho, neboť zde již 1. listopadu 1726 zemřel a byl pochován ve zdejších katakombách. Od jeho úmrtí si letos připomeneme rovných 300 let.

Na koncertě věnovaném výročí obou skladatelů provedeme Habermannovu Missa Sancti Adalberti z jeho tisku Philomela pia vydaného roku 1747 v Kraslicích. Uctíme tak zároveň významného iniciátora založení klatovské koleje P. Alberta Chanovského (1581-1643). Z děl Václava Majera uslyšíte na svoji dobu velmi moderní motetovou kompozici Eja chori resonate, dvousborové zhudebnění žalmu Dixit Dominus z roku 1707 a další skladby.