Volkstrauertag – hudební doprovod liturgie

Cham (DE), Redemptoristenkirche Maria Hilf

neděle dne 19. listopadu 2023 v 10 hodin

Johann Joseph Fux (c. 1660-1741) Missa pro defunctis (Kaiserrequiem), K 51-53 (1720)

Zhudebnění zádušní mše z pera císařského dvorního kapelníka Johanna Josepha Fuxe, zvané také Kaiserrequiem, bylo původně zkomponováno pro pohřeb císařovny Leonory v roce 1720. V následujících letech zaznělo ještě několikrát během dalších pohřbů členů císařské rodiny. Velkého privilegia se dostalo úspěšnému habsburskému vojevůdci princi Evženu Savojskému, když toto requiem bylo v roce 1736 provedeno také na jeho pohřbu. O čtyři roky později (1740) pak zaznělo na zádušní mši za zesnulého císaře Karla VI.

Johann Joseph Fux (1660 - 1741) byl rakouský barokní hudební skladatel, teoretik a pedagog, z jehož učebnice kontrapunktu, kterou dokončil v roce 1725 pod názvem Gradus ad Parnassum (Stupeň na Parnas), se učila komponovat řada skladatelů 18. století, včetně Wolfganga A. Mozarta, Ludwiga van Beethovena či Jana Dismase Zelenky. Jeho skladatelský odkaz je obsáhlý a čítá kolem 400 kompozic, jejichž charakter vyplývá jednak z konvencí vídeňského dvora počátku 18. století, jednak z Fuxovy pozice vrchního císařského kapelníka a zároveň kapelníka katedrály sv. Štěpána. Jedná se o opery, jejichž produkce nechyběla při významných dvorských událostech, oratoria a chrámové kompozice, ale i řadu instrumentálních skladeb.

Johann Joseph Fux (c. 1660-1741) Missa pro defunctis (Kaiserrequiem), K 51-53 (1720)

Zhudebnění zádušní mše z pera císařského dvorního kapelníka Johanna Josepha Fuxe, zvané také Kaiserrequiem, bylo původně zkomponováno pro pohřeb císařovny Leonory v roce 1720. V následujících letech zaznělo ještě několikrát během dalších pohřbů členů císařské rodiny. Velkého privilegia se dostalo úspěšnému habsburskému vojevůdci princi Evženu Savojskému, když toto requiem bylo v roce 1736 provedeno také na jeho pohřbu. O čtyři roky později (1740) pak zaznělo na zádušní mši za zesnulého císaře Karla VI.

Johann Joseph Fux (1660 – 1741) byl rakouský barokní hudební skladatel, teoretik a pedagog, z jehož učebnice kontrapunktu, kterou dokončil v roce 1725 pod názvem Gradus ad Parnassum (Stupeň na Parnas), se učila komponovat řada skladatelů 18. století, včetně Wolfganga A. Mozarta, Ludwiga van Beethovena či Jana Dismase Zelenky. Jeho skladatelský odkaz je obsáhlý a čítá kolem 400 kompozic, jejichž charakter vyplývá jednak z konvencí vídeňského dvora počátku 18. století, jednak z Fuxovy pozice vrchního císařského kapelníka a zároveň kapelníka katedrály sv. Štěpána. Jedná se o opery, jejichž produkce nechyběla při významných dvorských událostech, oratoria a chrámové kompozice, ale i řadu instrumentálních skladeb.