neděle 8. listopadu 1620

Památné střetnutí na Bílé hoře znamená symbolický předěl, jež na dlouhou dobu určilo cestu, kterou se ubíraly české a moravské dějiny. Jeho chápání proto není a nemůže být jednotné. Tradiční český národní výklad v ní vidí dvéře všech našich běd, jež s sebou přinesly konec náboženské svobody, utužení cizí habsburské nadvlády a i počátek národnostního útlaku. Alternativní hlasy zdůrazňují ukončení ohavné rebelie vítězstvím řádně zvoleného panovníka, po němž následovalo politické sjednocení katolické habsburské střední Evropy a v jeho důsledku urychlení pronikání nového kulturního barokního proudu, jenž do zaalpských oblastí proudil z katolické Itálie. Osudový význam bělohorské bitvy si uvědomovali již její současníci a tato její symbolika přetrvává až do dnešních dnů.

Čtyřsetleté výročí této události chtěly formou hudebně literárního pásma připomenout komorní sbor Kolegium pro duchovní hudbu a komorní orchestr Consortium musicum. Dobové verše a texty, jež tento střet a s ním související proměnu dějinného osudu našeho národa popisují, měly být doplněny novodobou ohlasovou poezií, mluvené slovo měla střídat středoevropská katolická duchovní hudba z pobělohorského období ve sborovém podání.

Vystoupení byla plánována na počátek listopadu ve výroční dny bělohorské bitvy. Podivný rok 2020 přinášející nám všem zkušenost ne nepodobnou té barokní však tento záměr překvapivě pozměnil. Díky aktuálním okolnostem musíme rezignovat na účast sboru a hudební podobu tohoto pásma je nutno zredukovat na co nejkomornější obsazení. Načasování vystoupení bylo nutné posunout z dušičkového oktávu počátku listopadu do adventního času. Změn doznal také formát veřejného vystoupení.

Přes všechny tyto posuny však zůstává základní myšlenka projektu zachována. Společně se starými a novými verši zazní barokní hudba, jejímž prostřednictvím můžeme vzdát hold všem, jimž události spojené s rokem 1620 jakýmkoliv způsobem zasáhly do života. Dvě vystoupení realizovaná na významných barokních místech našeho regionu – v refektáři klatovské jezuitské koleje a v sále nebílovského zámku – budou online přenášena do Vašich domovů.

Nečekaný termínový posun však odhaluje nečekané souvislosti. Stejně jako současná debata nad již uplynulým bělohorským výročím volá ke konečnému smíření a nezaujatému vnímání této události, nadcházející adventní čas propůjčuje našemu hudebně-literárnímu setkání novou symboliku. Daleko více nás vyzývá k větší otevřenosti, citlivosti a vstřícnosti vůči nejednoduchým stránkám našich dějin a do značné míry i vůči sobě samým.

Mše svatá z vigilie

20. června od 19.30 hod.
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Svaté Hoře

Josef Antonín Sehling (1710-1756) Missa Immaculatae B. V. Conceptionis seu integra
Josef Antonín Sehling Regina coeli laetare in D

Kolegium pro duchovní hudbu & Consortium musicum
řídí Vít Aschenbrenner

Na pozvání svatohorského regenschoriho Pavla Šmolíka provedeme slavnostní mši Missa Immaculatae B. V. Conceptionis Josefa Antonína Sehlinga (1710-1756). Stane se tak na vigilijní mši sv., kterou bude celebrovat apoštolský nuncius Mons. Charles D. Balvo.

Sehling patří (vedle P. Gunthera Jacoba, OSB) k nejvýznamnějším barokním hudebním skladatelům jihozápadních Čech, od jehož narození si v roce 2020 připomeneme 310 let. Toužimský rodák získal hudební vzdělání v Praze a ve Vídni a od 30. let 18. soletí působil v Praze. Coby virtuozní houslista získal zkušenosti v proslulé kapele hraběte Václava Morzina na Malé Straně. Od roku 1737 působil v katedrále sv. Víta, kde zastupoval zdejšího nemocného kapelníka a obohatil zdejší hudební sbírku četnými opisy a také vlastními kompozicemi. Kapelnické místo zastával také na dalších pražských kůrech.Ve své kompoziční tvorbě byl ovlivněn vídeňskými autory, zejména Antoniem Caldarou a italskou neapolskou školou. Jeho skladby se vyznačují pozoruhodnou melodickou invencí, nezvyklou lehkostí a vynalézavostí instrumentace.Jeho Missa Immaculatae Beatae Virginis Conceptionis (ke svátku Neposkvrněného početí Panny Marie) je dochována v Sehlingově rukopisu ve svatovítském archivu. Skladbu pod názvem Missa integra provozovali také pražští jezuité ve svém největším pražském chrámu sv. Mikuláše, což svědčí o tehdejší proslulosti této kompozice a jejího autora.Sehlingova Regina coeli laetare kombinuje barokní jazyk ovlivněný A. Vivaldim a vídeňskými barokními skladateli, jenž byl typický pro pražské skladatele 30.-40. let 18. století, s novou téměř rokokovou galantní hudební řečí posledních let Sehlingova života.