Consortium musicum

Klatovy, jezuitský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce, 26. 4. 2025, 17.00hod

Kolegium pro duchovní hudbu, Consortium musicum

Johann Georg Reutter ml. (1708-1772) Requiem in g, HofR 48/6 Kolegium pro duchovní hudbu, Consortium musicum

Johann Georg Reutter der Jüngere (1708-1772), kapelník svatoštěpánského dómu ve Vídni v závěru panování barokního císaře Karla VI. a jeho nástupkyně Marie Terezie, získal hudební vzdělání od svého otce, dvorního a dómského varhaníka Georga Reuttera st., ale zejména od císařského kapelníka Antonia Caldary. Významné hudební posty ve Vídni mu byly svěřeny až po návratu ze studijní cesty do Itálie (Benátky, Řím) v roce 1730. Již v následujícím roce (1731) byl J. G. Reutter jmenován dvorním skladatelem, dómským kapelníkem pak v roce 1738. V této funkci stál u objevu hudebního talentu bratří Haydnů – Josepha a Johanna Michaela, kteří prošli hudebním školením a praxí na svatoštěpánském figurálním kůru právě za Reutterova kapelnictví.

Georg Reutter ml. má na svém skladatelském kontě šest zhudebnění zádušní mše.

Jeho requiem in g, HofR 48/6 pro smíšený sbor, smyčcové těleso a varhanní continuo doplňují dva koncertantní trombony. Kompozice jakoby stála na pomezí několika stylů. V polyfonních větách (Kyrie apod.) skladatel prozrazuje, že je zdatným Caldarovým žákem, jenž v prostředí vídeňské dvorní hudby sbíral první zkušenosti ještě za působení Johanna Josepha Fuxe. Vnitřně vyrovnané a syrrytmicky vedené sborové těleso v dalších částech (Sequentia aj.) obohacené mnohdy o koncertantní trombony (ve své době již poněkud konzervativně, jak bylo ve vídeňském prostředí zvykem) a téměř galatně laděné bohaté pasáže v houslích jakoby ukazuje do další epochy a její odlišné estetiky směřující k osvícenství a racionalitě.

Svatá Hora, bazilika Nanebevzetí Panny Marie, 18. 12. 2024, 19.00hod

Kolegium pro duchovní hudbu, Consortium musicum

František Ignác Tůma (1704-1774) Missa S. Wolfgangi Šimon Brixi (1693–1735) Domine ad adjuvandum me festina (1742) Joseph Kunte (ante 1750-post 1770) Quatuor rorate coeli (obnovená premiéra) Dionysius Grotz(1748–1817) O Sapientia & O Adonai (obnovená prem.) (1781)

Vzhledem k tomu, že si v letošním roce připomínáme 250. výročí úmrtí významného skladatele přelomu baroka a klasicismu Františka Ignáce Tůmy, bude část programu věnována právě jeho dílům. V obnovené premiéře jsme v létě provedli jeho kompozici Missa Sancti Wolfgangi. Protože náš příhraniční region nese významné stopy tohoto světce (bývalý poutní kostel Bolfánek u Chudenic, kostel zasvěcený tomuto patronu v nedalekém Haibühlu aj.), můžeme v rámci dobové barokní tradice vnímat jistou atribuci této skladby k našemu regionu a jeho tradicím. Opis kompozice pochází z hudebního fondu svatovítské katedrály v Praze.

Domine ad adjuvandum me festina in a od pražského skladatele Šimona Brixiho (1693-1735) bylo opsáno domažlickým chorregentem Joannem Josephem Hoffmannem (1742) a je nyní uloženo v hudebním fondu klatovského farního kostela. Skladba je kompozičně inspirována hudebním stylem pražských autorů dvacátých a třicátých let 18. století.

Obě adventní antifony O Sapientia a O Adonai P. Dionysia Grotze, OSB, pocházejí z hudebního archivu klatovského farního a poutního kostela Nar. PM. Je na nich uvedeno, že je autor zkomponoval v roce 1781 ve Vornbachu am Inn. Zatím není jasné, jakým způsobem se do Klatov dostaly. Patrně se tak stalo za regenschoriho Václava Pavlase (1785-95) nebo jeho nástupce Petra Kirleho. Obě skladby prozrazují velmi zkušeného autora, ovládajícího prostředky tzv. galantního stylu, jenž je byl schopen vtělit do kompozičně ucelených a přesto dynamicky a kontrastně utvářených malých forem. Skladbu O Adonai provedeme v obnovené premiéře.

Čtveřice rorátů (Quatuor rorate coeli) byla opsána pro svatohorský kůr zdejším prefektem kůru a varhaníkem Josephem Heinzem (na Sv. Hoře doložen vletech 1801-1805) v roce 1802. Je pravděpodobné, že tento soubor byl určen postupně pro všechny adventní neděle.

Roráty jsou dílem Josepha Kunteho (ante 1750-post 1770). Podle nečetných dochovaných zpráv o tomto skladateli měl po dlouhý čas působit coby virtuózní hornista a houslista v buquoyské hraběcí kapele v Praze, načež se na sklonku života vydal působit jako učitel a chorregent na venkov. Jeho roráty pocházejí patrně z tohoto obdobé (po 1770) a prozrazují, že tento skladatel byl důvěrně obeznámen se stylovými prostředky vrcholného baroka a raného klasicismu. Také tyto roráty provedeme v obnovené premiéře.

Repertoár

Šimon Brixi (1693–1735) Domine ad adjuvandum me festina

[Domažlice 1742]

P. Dionysius Grotz, OSB (1748–1817) O, Sapientia (Vornbach am Inn 1781)

[Klatovy] O, Adonai (obnovená premiéra)

Joseph Kunte (ante 1750–post 1770) Quatuor Rorate coeli, Chore Sacro Monte,

[Svatá Hora] scr. Heinz Prefect & Organist 1802

(obnovená premiéra)

František Ignác Tůma (1704–1774) Missa Sancti Wolfgangi

[Praha, katedrála sv. Víta]

Bodenmais (DE), Pfarrkirche Mariä Himmelfahrt, 17. 11. 2024 , 10.30hod

Johann Georg Reutter ml. (1708-1772) Requiem in g, HofR 48/6

Kolegium pro duchovní hudbu, Consortium musicum

Lam (DE), Pfarrkirche S. Ulrich, 2. 11. 2024, 18.00hod

Johann Georg Reutter ml. (1708-1772) Requiem in g, HofR 48/6

Kolegium pro duchovní hudbu, Consortium musicum

Johann Georg Reutter der Jüngere (1708-1772), kapelník svatoštěpánského dómu ve Vídni v závěru panování barokního císaře Karla VI. a jeho nástupkyně Marie Terezie, získal hudební vzdělání od svého otce, dvorního a dómského varhaníka Georga Reuttera st., ale zejména od císařského kapelníka Antonia Caldary. Významné hudební posty ve Vídni mu byly svěřeny až po návratu ze studijní cesty do Itálie (Benátky, Řím) v roce 1730. Již v následujícím roce (1731) byl J. G. Reutter jmenován dvorním skladatelem, dómským kapelníkem pak v roce 1738. V této funkci stál u objevu hudebního talentu bratří Haydnů – Josepha a Johanna Michaela, kteří prošli hudebním školením a praxí na svatoštěpánském figurálním kůru právě za Reutterova kapelnictví.

Georg Reutter ml. má na svém skladatelském kontě šest zhudebnění zádušní mše. Jeho requiem in g, HofR 48/6 pro smíšený sbor, smyčcové těleso a varhanní continuo doplňují dva koncertantní trombony. Kompozice jakoby stála na pomezí několika stylů. V polyfonních větách (Kyrie apod.) skladatel prozrazuje, že je zdatným Caldarovým žákem, jenž v prostředí vídeňské dvorní hudby sbíral první zkušenosti ještě za působení Johanna Josepha Fuxe. Vnitřně vyrovnané a syrrytmicky vedené sborové těleso v dalších částech (Sequentia aj.) obohacené mnohdy o koncertantní trombony (ve své době již poněkud konzervativně, jak bylo ve vídeňském prostředí zvykem) a téměř galatně laděné bohaté pasáže v houslích jakoby ukazuje do další epochy a její odlišné estetiky směřující k osvícenství a racionalitě.

Reutterovo Requiem in g provedeme v rámci liturgických obřadů sloužených za všechny věrné zemřelé (omnium fidelium defunctorum) ve farním kostele sv. Ulricha v bavorském Lamu (DE). Děkujeme za pozvání zdejšímu spolku Musikkreis Bayern-Böhmen a samozřejmě také lamské farnosti.

Plzeň, katedrála sv. Bartoloměje, 1. 10. 2024, 19.00 hod.
Kolegium pro duchovní hudbu, Consortium musicum & hosté

František Ignác Tůma (1704-1774) Missa S. Wolfgangi
P. Carolus Pelikan (2. pol. 17. stol.) Muttetum de Sancta Anna
Jan Václav Flaška (1708/09-1783) Dixit Dominus Domino meo

Ve starobylých prostírách plzeňské katedrály sv. Bartoloměje provedeme dosud prakticky neprováděnou hudbu českých skladatelů, z nichž většina působila na významných českých kůrech v první polovině 18. století. Chceme tak připomenout Rok české hudby z trochu jiné perspektivy a ukázat, že české země rodily špičkové hudebníky dávno před narozením Bedřicha Smetany či Antonína Dvořáka a že daly evropské hudbě i jiné velikány než byl např. Jan Dismas Zelenka.

Vzhledem k tomu, že si v letošním roce připomínáme 250. výročí úmrtí významného skladatele přelomu baroka a klasicismu Františka Ignáce Tůmy, bude hlavní část programu věnována právě jeho dílu. Představuje je jeho Missa Sancti Wolfgangi, věnovaná světci, od jehož narození letos uplyne 1100 let, a který zároveň pomáhal určovat duchovní a civilizační identitu česko-bavorského pohraničí.

Zařazením skladby Dixit Dominus Domino Meo od klatovského rectora Chori a Tůmova současníka Jana Václava Flašky, připomeneme vrcholně barokní hudební tradici zdejšího pohraničního regionu. Program koncertu vyplníme o další duchovní kompozice českých skladatelů první poloviny 18. století. Mezi nimi stojí za pozornost moteto ke sv. Anně jezuitského skladatele P. Karla Pelikána, SJ. Do řádu Tovaryšstva Ježíšona patří také P. Václav Majer, SJ, který byl v roce 1726 pochován do klatovských katakomb. Jeho moteto Eja plausus date patří k tomu nejzajímavějšímu, co bylo v českých zemích v rámci tohoto žánru ve své době zkomponováno. Na programu nemůže chybět jeden z nejvýznamnějších pražských skladatelů první třetiny 18. století Šimon Brixi, otec slavného skladatele Františka Xavera. Českou hudební kulturu pomáhali spoluvytvářet také skladatelé z řádu piaristů. Na programu zazní díla P. Remigia a S. Erasmo, SP a také jedna drobná skladba P. Simona a S. Bartholomaeo, SP, jenž byl učitelem Františka Xavera Brixiho. Posledně jmenovanému skladateli budeme chtít věnovat pozornost v příštím roce, kdy P. Simon oslaví kulaté narozeniny.