Život je koncert
Jan Dismas Zelenka
Hipocondrie à 7 Concertanti, ZWV 187
Johann Sebastian Bach
Braniborský koncert č. 5
Jan Dismas Zelenka
Missa Sancti Blasii, ZWV 22
Consortium musicum
Kolegium pro duchovní hudbu
Vít Aschebrenner – dirigent
Ludmila Nová – soprán
Lucie Bínová – alt
Jaromír Bína – tenor
Martin Borovský – bas
Tereza Živná – cembalo
Vážení přátelé, Consortium musicum, z. s., ve spolupráci s Artis fontes, z. s., vás zve na benefiční koncert v refektáři jezuitské koleje (refektář bude přístupný z nádvoří jezuitské koleje).
Johann Joseph Fux (1660–1741)
Ouverture in G minor, K 355
François Couperin (1668–1733)
Suita Douziéme ordre
Antonio Bertali (1605–1669)
Sonata ă 6 violis
Georg Philipp Telemann (1681–1767)
Sonata in E minor (TWV 41:e5)
František Xaver Brixi (1732–1771)
Vesperae Solennes de Confessore
z archivu klatovské jezuitské koleje
Antonio Vivaldi (1678–1741)
Magnificat g moll, RV 610
Vystoupí orchestr Consortium musicum, sbor Kolegium pro duchovní hudbu se sólisty, Tereza Živná (cembalo) a Jakub Michl (viola da gamba).
Akci finančně podpořil Plzeňský kraj, Nadace Český hudební fond a Klatovské katakomby, z. s.
Vyvrcholení klatovských pouťových oslav v podobě slavnostní liturgie (mše) k zázraku obrazu zdejší Bohorodičky, který se 8. července 1685 začal „krví potit“ a brzy proslul četnými zázraky, připadne na neděli 10. července 2016. Při slavné poutní bohoslužbě v Arciděkanském kostele Narození Panny Marie v Klatovech zazní díla z oblasti duchovní hudby 17. a 18. století, na jejichž interpretaci se bude podílet orchestr Consortium musicum a sbor Kolegium pro duchovní hudbu.
J. P. Sweelinck, J. J. Ryba, B. Marcello a další
Reqviem ex Dis, dosud jediná objevená skladba Jana Václava Flašky (1708/9-1783), v letech 1740-1783 klatovského školního rektora a vedoucího kůru (Rector Chori & Scholae) pochází z majetku figurálního mariánského kůru kostela Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích. Datum jejího vzniku ani zhotovení přeštického opisu není znám. V hudebninách klatovské sbírky se však tato skladba nenachází. O autenticitě autorství svědčí „zašifrovaná“ verza jména, jež je na obálce hudebniny psáno pozpátku (Aksalf). Vzhledem k tomu, že se nejedná o Flaškův autograf, můžeme předpokládat, že přeštický opisovatel splnil rektorovo přání zůstat v anonymitě.
Rukopis jako již nepotřebný se patrně koncem 19. století dostal z Přeštic mezi hudebniny sběratele Ondřeje Horníka, s nimiž dále doputoval do sbírek Českého muzea hudby, kde je deponován dodnes pod sign. IX.A 190.
Skladba je dosud jediným svědkem Flaškových hudebních a kompozičních schopností a nepřímo dokládá úroveň jeho hudebního vzdělání, o němž dosud není nic známo. Jeho partitura ukazuje na velmi solidní hudební školení, jež velmi pravděpodobně musel získat v prostředí některého z duchovních řádů. Klatovský rektor velmi dobře ovládal vedení a harmonizaci basu (generálbas), který je psán velmi dynamickým způsobem. Jeho melodika je však poněkud konzervativní a prozrazuje vídeňské (Fux) a zejména pražské (Wentzely, Černohorský) vlivy počátku 18. století. Ukazuje na Flaškovo hudební školení ve 20. a snad ještě počátkem 30. let.
Na základě těchto souvislostí nelze vyloučit, že tato skladba vznikla ještě za Flaškových studií či případně na počátku jeho klatovského působení, kdy byl repertoár klatovského kůru doplňován ještě o pozdně barokní kompozice. Není příliš pravděpodobné, že by Falška tímto stylem komponoval i v pozdější době, kdy farní kůr doplňoval o moderní díla klasicistních skladatelů (Stamic, Kopřiva aj.), byť samozřejmě vyloučit to nelze – podobná stylová dvojkolejnost je například doložena u Kryštofa Karla Gayera (1668-1734), v letech 1705-1738 svatovítského kapelníka v Praze.